Kde AI ve videu dává smysl a kde je to past

Za poslední dva roky se posunula hranice toho, co se vyplatí natáčet. Prostředí, kam by se muselo letět, produkt, který ještě neexistuje, dvacet jazykových variant jednoho vizuálu — to všechno se dnes dá vyrobit bez štábu.

Zároveň se objevila kategorie chyb, které dřív nešly udělat: fotografie zaměstnance, který v té firmě nikdy nepracoval, a spokojený zákazník, který neexistuje. Tohle není technický problém, je to rozhodnutí.

Kde to funguje

Generovaný obraz je dobrý na to, co se natočit nedá nebo se to nevyplatí.

Nehotový produkt. Vizualizace obalu, který je ve výrobě, nebo stroje, který je zatím ve výkresu. Klasická alternativa je 3D vizualizace, jen dražší a pomalejší.

Prostředí mimo rozpočet. Pozadí, které by znamenalo výjezd do zahraničí, nebo prostor, do kterého se štáb nedostane. Když je v popředí skutečný produkt a skuteční lidé, generované pozadí nikoho neuvede v omyl.

Varianty. Kampaň, která potřebuje jeden vizuál ve dvaceti podobách pro různé trhy a formáty. Natočit dvacet variant znamená dvacet nastavení; vygenerovat je znamená odpoledne.

Dotvoření záběru. Rozšíření obrazu do jiného poměru stran, odstranění rušivého prvku, prodloužení scény o vteřinu, která ve střihu chybí. Tohle je dnes běžná součást postprodukce a nikdo tomu neříká AI.

Kde to nefunguje

Lidé, kteří mají působit jako vaši zaměstnanci. Nejde jen o to, že se to pozná — ruce a oči jsou pořád slabina. Jde o to, co se stane, když se na to přijde. Značka, kterou přistihnou u generované fotografie „našeho týmu”, ušetří jednou a platí za to dlouho.

Produkt, který si zákazník koupí a porovná. Vygenerovaný obraz jídla, oblečení nebo interiéru vypadá lépe než skutečnost. To je přesně definice klamavé reklamy a řeší se v tomhle případě dozorovým orgánem, ne diskusí o tom, jak je technologie zajímavá.

Reference a doklady. Fotografie z akce, která se nekonala, a citace člověka, který nic neřekl. Tady už nejde o marketing.

Označování přestává být dobrovolné

Evropská pravidla pro umělou inteligenci zavádějí povinnost označovat uměle vytvořený nebo upravený obsah, který připomíná skutečné osoby, předměty nebo události. Platformy k tomu přidávají vlastní požadavky a část z nich už dnes označuje automaticky podle metadat.

Praktický důsledek pro zadavatele: potřebujete vědět, co je v materiálu generované — a to se nejlevněji zjistí tak, že se to zapíše při výrobě. U každé zakázky proto odevzdáváme přehled, které záběry jsou natočené a které vznikly generováním. Dohledávat to zpětně po roce je práce, kterou nikdo nechce dělat.

Co s autorskými právy

Samotný generovaný výstup není v Česku ani v EU spolehlivě chráněn jako autorské dílo — bez tvůrčího vkladu člověka dílo nevzniká. Prakticky to znamená, že se ve smlouvě řeší licence k užití, ne převod vlastnictví, a že se generované části kombinují s natočeným materiálem, který chráněný je.

Pro klienta z toho plyne jednoduchá rada: u obsahu, který má být výlučný — kampaňový klíčový vizuál, znělka, maskot — je bezpečnější mít v základu něco natočeného nebo nakresleného.

Praktický závěr

Nejlepší výsledky bývají smíšené. Natočený hlavní záběr se skutečným produktem a skutečnými lidmi, generované pozadí nebo dotvořená scéna. Divák dostane věrohodný obraz, rozpočet nese jeden natáčecí den místo tří — a když se zadání změní, mění se jen ta generovaná část.